Ovčí lebku našel v lese Anděl. Synek ji použil pro svou sochu. Leon ji fotografoval a vzniklé fotky opakovaně zasazoval do svých kompozic pro další fotografie.
Výsledkem jsou obrazy figur, přesahující svou formou běžné lidské archetypy, a tím parafrázující lidskost ve její krajní poloze.
Tvarová bohatost lebky umožňuje iluzi nových podob měňavce do té míry, že se jeho původní podoba zdánlivě zcela proměňuje. Její mortalita vyvolává jakousi perverzi, která působí intenzivně ve škále od líbivosti až k odporu. Obrazy atropomorfních bytostí akcentují život právě jeho absencí.
