You are here: Home » Ztracená duše Brna

Ztracená duše Brna

Masarykova univerzita

Fakulta sociálních studií

Ztracená duše Brna

Bakalářská práce

Bc. Tomáš Chalupský

Brno 2011

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně dne 23/05/2011

Díky Bohu.

Obsah

Úvod 6

Téma 6

Definice 6

Fyzická degenerace – post-apokalyptická fascinace 7

Význam – sociální kontext – smysl – porovnání jako předpověď 7

Gentrifikace 8

Právní ochrana 10

Právo na užívání 10

Formy současného (ne)využívání 12

Politika 13

Shrnutí 14

Aktivizační potenciál 14

Zadání 15

Řešení 15

Co? 15

Koho? 16

K čemu? 17

Jak? 17

Výsledek 19

Nedigitální možnosti zapojení publika 21

Shrnutí 21

Dokumentace produktové části 21

Produkt 22

První video 22

Druhé video 22

Inspirace 22

Lokace 22

Inspirace 28

Technické příprava 31

Žánr 31

Scénář 31

Technika 31

Produkce 31

Diskuze 31

Závěr 31

Literatura 32

Přílohy 36

Anotace 37

rejstřík 38

Úvod

V nová globalizované světové společnosti (a česká ani moravská není výjimkou) je spotřeba skloňována jako elementární nástroj ekonomického života. Co více, spotřeba se dostává do těch nejzazších koutů lidského života. Proniká až do intimity mezilidských vztahů a generuje tak nepříjemné pocity cizího, vtíravého a nebezpečného.

Tento „spotřební kapitál“ je otevřený pestré nabídce. Není proto na místě bědovat nad mocnou silou globálního kapitalismu, který dusí lokální kultury, pokud se sami nepokusíme o vytvoření vlastního programu a nepokusíme se ho sami šířit. Moderní digitální technologie nám dávají možnost tvořit podobné produkty, na které je publiku globálních médií navyklé. Naší snahou budiž neustále se pokoušet o subverzi těchto univerzálních vzorců pro naši věc.

Téma

Objektem zájmu této práce jsou staré budovy, které, nejsou dlouhodobě obydleny, nejsou ani jinak nevyužívány, a stojí tak ladem v jinak hustě obydleném, využívaném městě. Budovy, které pozbyly svého původního účelu, a které nyní stojí jako památníky svého druhu, jsou paradoxním jevem současných urbanistických celků. Koncept města, je v tomto případě silně spojen právě s ideálem maximálního využití lidského potenciálu. Hustá koncentrace kapitálu, jak finančního, tak lidského (cit, M. Sahlins) je v přímém rozporu s fenoménem, který budeme sledovat. Cílem této kapitoly je dekostruovat …

Definice

Příslušnost jednotlivých budov do námi sledované kategorie můžeme založit na několika předpokladech. Legitimita těchto předpokladů je založena podle způsobů validizace měření, tak jak jej uvádí Disman (cit). Za prvé validita testovaná výčtem obsahu, tedy – budova je neobydlená, nevyužívaná a nese některé ze znaků popisovaných v následujících kapitolách – je obývána bezdomovci, je obývána squatery, je „vyzdobena“ street artem, čeká na opravu, čeká na spadnutí.

Za druhé, validita založená na členství ve známé skupině – zkoumané budovy jsou součástí seznamů podobných objektů. Katalogizování těchto objektů se věnují neziskové zájmové organizace, povětšinou koncentrující nadšence pro tzv. urban exploring. V rámci města Brna se jedná především o dvě platformy. První je spojení osob pod hlavičkou http://brno.tym.sk, které se volně spojuje do umělecké skupiny KulKol. Druhou platformou je tzv. Kafélanka, vedená Adamem Nehudkem. Snahou této platformy je zachytit podoby toho, co pan Nehudek vnímá jako Kafélanku. Ony podoby jsou vlastně dvě; první jsou místa Kafélanky, ve kterých se snaží o dokumentaci a popis tajemných a neobvyklých míst v Brně a blízkém okolí, druhý významný pilíř tvoří projekty Kafélanky, pestrá směsice činností především natáčení vlastních filmů a různé experimenty.

V následujících kapitolách se pokusíme identifikovat funkci, kterou v tomto svém stavu naplňují.

Fyzická degenerace – post-apokalyptická fascinace

Význam – sociální kontext – smysl – porovnání jako předpověď

Původní funkce objektu objektů jsou v Brně zpravidla dvojího typu. Za prvé se nejčastěji jedná o industriální nebo vojenské komplexy, za druhé pak (méně často) o obytné budovy nebo kancelářské prostory. Důvodem proč právě tyto objekty spočívá v historickém a hospodářském kontextu.

Proměna funkcí objektu je přirozenou a samozřejmou součástí jejich životního cyklu (cit). Podobně jako se vyvíjejí instituce společenského řádu, dochází i k proměňování budov, ve kterých tyto instituce sídlí. Tento jev můžeme vtipně ilustrovat na starých liverpoolských bankovních domech. Ty jsou v posledních letech předělávány na luxusní hotely a pěkné restaurace. K transformaci objektů dochází vždy při úpadku jejich původní funkce a příchodu nového lukrativního zájmu. Kritice tržního kapitalismu tak není uchráněno ani samotné prostředí, ve kterém žijeme. I to je pak jednou z příčin, proč se bráníme těmto změnám. Postupná kolonizace i těch nejposlednějších částí našich životů kapitálem v nás vyvolává svíravý pocit a nostalgickou touhu po neposkvrněném dětství (cit).  Na jedné straně propojeni datovým kabelem s celým světem – globalizováni nekonečnými možnostmi, na straně druhé pak tento svíravý pocit, že cosi původního, nezcizitelného, cosi vnitřně našeho, se ztrácí za onou šedou zdí.

Gentrifikace

Než však přistoupíme k formulování emocionálních závěrů, které jsou nutným závěrem, chceme-li vytvořit hutný a hodnotný mediální produkt, podíváme se na akademickou debatu týkající se vývoje a proměny měst. Tomuto procesu se přezdívá gentrifikace a stejně jako každý jiný obor sociálních věd, je i tento kolonizován hromadou akademiků bojujících za svoji pravdu.

Začneme neomarxistickou definici procesu gentrifikace, který podává autor portálu Město: na prodej. „V rychle se vyvíjejícím světě, ve kterém nově vzniklé rychle stárne a je v zápětí nahrazováno něčím dalším, hraje gentrifikace klíčovou úlohu. Dravé zuby kapitalismu se třesou na každý perspektivně vypadající metr čtvereční a vše staré a málo výdělečné ihned touží předělat na něco moderní, drahé a dobře zpeněžitelné. Ale i pro nové věci je potřeba najít kupce. A ne každá lokalita, která ztratila svou původní funkci, jde hned tak snadno „gentrifikovat“. Některé lokality bývají tak zdevastované, ať už coby ghetta, nebo nefunkční opuštěné průmyslové areály, že jsou značně neatraktivní nejen z perspektivy většinového obyvatelstva, ale i těch nejbohatších investorů. Ti tiše vyčkávají na první odvážlivce. Ne náhodou bývají těmito prvními odvážlivci zejména lidé z řad alternativní mládeže, umělců a dalších kreativních jedinců. Lidé holdující hodnotám konzumu a materiálního hromadění v nižší míře, nežli většinová společnost, často hledají levné útočiště pro život v jinak drahém městě. Ve chvíli, kdy je neatraktivní lokalita obsazena, ať už legálně, či formou squattingu, začne docházet k postupnému zlepšování její image.“ Klasická marxistická pachuť nad příchodem mladé perspektivní generace přinášející kapitál a tak i celkový ekonomický růst dané městské lokalitě se zde snoubí se strachem, že původní proletariát bude vyhnán do nelidských podmínek. Takto emocionálně zatížené teorie nemůžeme brát akademického hlediska příliš vážně, pro tvorbu výsledného produktu však mohou být zajímavou inspirací.

Samotný pojem gentrifikace vstupuje do sociálních věd roce 1964, kdy s ním přichází britská socioložka Ruth Glass (cit). Podle ní dochází k proměně vlastnických vztahů nemovitostí v dělnických čtvrtích velkých měst. V průběhu 60‘ let dochází ve Velké Británii k vzestupu střední třídy, která si hledá vhodné ubytování v rámci urbanistických celků, které se staly po studiích a nalezení zaměstnání jejich domovem. Zároveň tak podle Glass dochází k fyzické obnově, oživení celkové proměně daných městských lokalit a odsunu dělnické třídy (cit).

Smith definuje gentrifikaci jako: „ Proces, při němž jsou chudé a dělnické části vnitřního města obnovovány díky přílivu soukromého kapitálu a příslušníků střední vrstvy, kteří si kupují či najímají byt ve čtvrti, která byla až do počátku gentrifikace postižena nedostatkem investic a úbytkem obyvatel střední třídy.“ Zajímavé je, že v těchto teoriích jaksi chybí reflexe celkového zmenšování dělnické třídy. Ta je logicky nahrazována třídou nižší středí, úřednickou, tzv. bílými límečky. V dnešní době se pak hovoří o návratu dělnické třídy. Jejím typickým zaměstnáním již není výrobní továrna, avšak podobná repetitivní manuální práce v sektoru služeb, nejistota trvalé zaměstnanosti a sociálního zajištění. Co však tuto vrstvu zásadně odlišuje od třídy dělnické, je právě nepřítomnost uvědomění si vlastního statusu a statusu jako skupiny.

Situace v našem regionu je však jiná než v zemích, kde vznikala původní teorie gentrifikace. Významná tranzice od socialistického uspořádání relativně homogenních sociálních vrstev ke stratifikované společnosti zde dává procesu gentrifikace naprosto odlišné konotace. Společným úsilím demokracie a tržní kapitalistické ekonomie máme možnost sledovat (nebo dokonce i účastnit se) vznik nové střední třídy. Ta do měst, skrze svůj kapitál, přináší obnovu starých neudržovaných čtvrtí a kupní potenciál, který je možno směřovat jak konzumním způsobem, tak i kulturně-tvořivým.

Takovýto model odpovídá teorii Chrise Hamnetta, který gentrifikaci popisuje jako „sociální a prostorový projev posunu od industriální k post-industriální městské ekonomice založené na finančních, obchodních a kreativních službách, s přidruženými změnami v povaze a rozmístění práce, v třídní struktuře obyvatel, jejich příjmech a platech, životních stylech a ve struktuře trhu s nemovitostmi.“.

Právní ochrana

Budovy často podléhají ochraně kulturních památek ve smyslu zákona ČNR č. 425/1990 Sb.  „Věci prohlášené kulturními památkami jsou chráněny státem před nevhodnými zásahy a zejména proti poškození či zničení. Vlastnické právo vlastníků kulturních památek je tím omezováno, neboť „veřejný zájem“ na ochraně kulturních památek přesahuje jejich samotnou majetkovou podstatu.“

Taktéž může docházet k předběžným opatřením ochrany architektonických památek. „Ochrana kulturních památek se tedy vztahuje primárně na statky, které jsou za kulturní památky prohlášeny. Pozornost si nicméně zaslouží i nepamátkové objekty, které podléhají speciální „předběžné“ památkové ochraně.“

Tato ochrana však bývá porušována ve snaze po dosažení jiných cílů. Ať již je tímto cílem prostý zisk z vytvoření výnosnějších produktů, neznalost, nedbalost nebo snaha po vytvoření jiných hodnot, dochází k násilnému „vyrvání“ oné ducha, kterou se snažíme zachytit.

Právo na užívání

Každý objekt je z majetko-právního hlediska vlastnictvím nějakého subjektu a je předmětem nakládání s nemovitostí. Tento právní termín má široké implikace (cit), kterými se v této práci nebudeme zabývat. Podstatné jsou však dvě cesty, kterými se může vlastník vydat, chce-li danou nemovitost užívat. Míra zachování původní architektonické respektive kulturní hodnoty je jedním z hlavních kritérií tohoto dělení. Obě varianty stručně představíme.

První variantou je oprava – revitalizace objektu. Původní nevyužívaný objekt je v tomto případě postoupen více či méně citlivé rekonstrukci. Při ní jsou zachovány některé architektonické prvky původního objektu. Taktéž může dojít ke změně funkce budovy. Příkladem par excelence z prostředí Brna je objekt Vaňkovka. Původní továrna byla po letech nevyužívání přestavěna na nákupní centrum, které si zachovalo některé z původních prvků – cihlové zdivo, rozvržení prostor, celkový ráz. Dalším příkladem je přestavba dolní oblasti Vítkovic, kde dochází k přetvoření „oblasti Vítkovic na místo, ve kterém se bude snoubit historie s budoucností, kde vznikne prostor pro vzdělávání, kulturu, popularizaci technických a přírodovědných oborů i rozvoj technologií 3. tisíciletí“.  Tento projekt váže investice v řádu půl miliardy korun. Na těchto příkladech můžeme vidět, že, jedná-li se o vysoce profilovaný komplex s deklarovanou kulturní hodnotou, může dojít k  „citlivé“ rekonstrukci objektů, které byly již dlouho opuštěny.

Druhou variantou je pak tzv. investiční záměr s cílem nové výstavby. Tato varianta již nemusí být tak citlivá a zasahuje ducha místa zřetelněji než varianta první. V případě snahy o novou výstavbu může také docházet k porušování ochranných opatření popsaných výše. I v tomto případě nalezneme několik zajímavých případů. Prvním je nejstarší brněnský pavlačový dům (nejpůvodnější stavba z roku 1750 několikrát vyhořela, zřítila se a opět rostla) U sedmi švábů. Tento dům byl i přes snahy být prohlášen za kulturní památku, intervenci (toho času) ministra kultury pana Jandáka, zbořen a nahrazen novou bytovou jednotkou.  Nová budova tak nese stejnou funkci, postrádá již d´původního ducha místa. Dalším příkladem budiž areál textilní továrny KRAS u Mendlova náměstí. Ta byla srovnána se zemí před několika lety. Dnes se ji původní investor snaží prodat.  O několika dalších příkladech referuje publicistický pořad Reportéři ČT: Barokní pivovar v Roudnici stále nemá střechu a chátrá, Dům na Václavském náměstí na odstřel. Práva jsou těmto objektům, jako architektonických respektive kulturních památek, systematicky upírána a dochází k protlačování vůle jakéhosi záhadného (v dikci publicistických reportáží pak i zlého) investora.

Jak je z příkladů patrné, jedná-li se o rozsáhlejší industriální objekty s památkovou hodnotou, mají různé objekty různé šance na získání „důstojné“ přestavby. Prizmatem této skutečnosti bude zajímavé sledovat vývoj areálu brněnské Zbrojovky. Ta sice není obsahem této práce, zájem o ni však odpovídá ideji práce, snaze o zachování tradice, kontinuity prostorového vyjadřování města a především pak zachování jeho ducha.

Závěrem tedy je, že revitalizace spíše přispívá k zachování ducha místa; naopak investice no nové výstavby přispívá spíše k potlačení ducha místa.

Formy současného (ne)využívání

Při pohledu na současný stav budov se nejspíš většina z nás zarazí. Oprostíme-li se však od znechucení, které může vyvolat zápach linoucí se kolem, nebo nevzhledná úprava budovy, můžeme identifikovat několik jevů týkajících se těchto budov. Toto využití zpravidla nekoresponduje s přáními vlastníka nemovitosti.

Prvním jevem je výskyt takzvaně sociálně nepřizpůsobivých spoluobčanů. Nejčastěji se jedná o uživatele návykových látek a bezdomovce. Definovat jejich vliv na stav těchto budov není snadné.

Jistě můžeme počítat se znečištěním a postupným chátráním budovy nešetrným zacházením. V případě že však budova nebyla konzervována tak, aby se zachovala, není toto tempo chátrání nijak výraznější s přispěním nebo bez přispění bezdomovců. Páchnoucí výkaly a podivná společnost jistě nepřidávají na atraktivitě okolí – důkazem budiž vyhořelé kasino naproti brněnskému nádraží. Na druhou stranu tito uživatelé většinou nenapomáhají postupnému zatékání do budovy nebo poškození střechy. Diskuze na toto téma si však zaslouží vlastní stať, avšak závěr, který můžeme učinit je, že pobyt takzvaně sociálně nepřizpůsobivých není pro zachování ducha místa esenciální.

Squatting je druhým z jevů, který může potkat opuštěnou budovu, o kterou majitel nejeví zájem. V českém prostředí je squatting spojen především s Prahou a jmény jako je Milada, Ladronka, aj. Asociace na toto téma nejsou v rámci široké veřejnosti nijak zvláště positivní, média informují pouze o postupném procesu vyklízení daných lokalit, konfliktech squatterů s policí a jiných „explosivních“ tématech. Squatteři sami sebe popisují následovně. „Domy, které squateři obývají, nejsou v našem vlastnictví. Jednou

ze základních myšlenek squattingu je využívání dlouhodobě chátrajících objektů, o které jejich majitel neprojevuje zájem. Tyto domy se často nacházejí ve stavu, kdy je nevyhnutelná jejich rekonstrukce. Squateři tedy svým působením často zabraňují jejich chátrání nebo úplné devastaci. Squateři neplatí majiteli objektu nájemné, ale pomyslnou protihodnotou je práce, kterou odvádějí.“ Za tento šlechetný čin pak často nabízejí pestrý alternativní kulturní program a presentují odlišné politické názory. Silná levicová rétorika je patrná z jejich dalšího prohlášení. „Uspořádání společnosti, do kterého jsme se narodili, nám předkládá hodnoty k respektování, aniž by nám dalo možnost si jejich legitimitu ověřovat. V této společnosti, při stupni technického pokroku a ekonomického bohatství, může a měl by bydlet každý. Důvodem bohatých center měst a chudých předměstí, existence lidí bez domova, neplatičů nájemného a těch, kteří se musí dramaticky uskromňovat, aby měli na nájem, je nerovnoměrné rozdělení společenského bohatství. Důležitým aspektem je také spekulace s nemovitostmi, kvůli které zůstává mnoho domů prázdných, dokud se nenajde dostatečně solventní kupec, což může trvat mnoho let. Někdy do té doby dům spadne, někdy je ponechán samovolnému zničení, když je například památkově chráněn.

Neodvozujeme právo na bydlení ani tak z žádných platných zákonů a dokumentů (i když i v nich je ustaveno), ale z morálního přesvědčení, svědomí a z prosté logiky.“ Právo na užití majetku je v tomto případě postaveno nad práva vlastnická, navíc, jsou li tato opomíjena.

V důsledku je tedy těžké posoudit, je-li squatting ideou jak řešit složité sociální situace lidí vyloučených na okraj společnosti nebo snahou nové extrémní levice jak prosadit své zájmy a propagovat svoji kulturu. Co se však týče naší snahy po nalezení u uchování ducha města, musíme konstatovat, že formát squatu konzervuje a tvůrčím způsobem rozvíjí podobu původního objektu a v důsledku je tedy positivním faktorem.

Za důležité též považuji zmínit se o fenoménu street artu uvnitř a vně opuštěných budov. Tato umělecká forma, typická užitím aerosolových a nátěrových barev a umístění ve veřejném prostoru(od fasád budov až po vlakové soupravy), je nedílnou součástí každého takového prostoru. Odpověď na otázku proč tomu tak je, může poskytnout reflexe stavu této umělecké formy v kontextu umění jako takového. Přesun street artových forem z ulice mezi čtyři zdi je odrazem rostoucí popularity této formy umění, která, viděno na ikonické zrůdě jménem Banksy, se postupně přesouvá do galerií. Snaha po dosažení exkluzivity se tak může mísit s dobrodružstvím z prozkoumávání oněch opuštěných domů. Otázku jakou (vizuální) roli hraje tato „malba“ ve vztahu k duchu místa je pak nutno odpovídat ad hoc u každého díla zvlášť. Podobně jako na zdech města, kde jsou tzv. tagy jen stopami jakéhosi samčího teritoriálního souboje, můžeme nalézt vizuálně poutavá či inteligentní díla, která vhodně doplňují svůj kontext. Příkladem takových dobrých děl z Brna budiž práce v Pisárkách za Antroposem (autorem je brněnská legenda Timo) nebo velké dílo na objednávku Dopravního podniku města Brna u Vozovny Komín.

Politika

 V této kapitole se zběžně zmíníme o vlivu státní autority na problematiku nevyužívaných nemovitostí. Politické representace a úřednický aparát mohou svým názorem zásadně ovlivnit vývoj dané situace, jedná-li se o soukromého vlastníka nemovitosti, a roli naprosto zásadní, jde-li o obecní majetek.

Politická elita rozhoduje na celostátní úrovni o obecném směřování zákonů (viz. výše). Na lokální úrovni pak společně s úředníky o správu konkrétního obecního majetku, jeho údržbě, rozvoji a případném prodeji investorovi za daných podmínek. V dnešní době můžeme pozorovat neochotu těchto elit bojovat ve prospěch obecného zájmu, ba naopak. Ochota protěžovat investiční záměry silných komerčních subjektů na úkor dlouhodobě udržitelného a společensky přínosnějšího projektu jasně odráží krátkozrakost těchto elit a absenci konkrétního vpřed hledícího plánu.

Zásadním problémem je tedy nejasná definice obecného zájmu. Ministerstvo vnitra ho definuje tak, „že se v daném případě jedná o oblast, u níž se předpokládá, že na jejím fungování je zainteresována společnost jako celek, případně určitá sociální skupina.“ Tento koncept je značně nejasný, ale studium akademických zdrojů nepřináší jasnější představu. V současném diskursu existuje několik komplementárních konceptů, jako jsou, národní zájem nebo veřejný zájem. Všechny, ač znějí výmluvně a „společensky přínosně“, vyjadřují pouze agregovaný zájem určité skupiny lidí. Každý jednotlivý zájem presentován určitou úzkou skupinou lidí, která užívá jistou míru generalizace na populaci, v závislosti na cíli.

Stát jako ochránce a generátor těchto zájmů upravuje legislativu týkající se urbanistických otázek a zřizuje úřady pro jejich kontrolu. Těmi jsou: Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního rozvoje a Národní památkový ústav, dále pak Jednotlivé městské Odbory, stavební a investiční a v neposlední řadě pak samotné zastupitelstvo, které rozhoduje o územním plánu.

Shrnutí

Město jako přirozený ekosystém

Aktivizační potenciál

Jak už bylo řečeno, cílem tohoto projektu je vytvořit takové dílo, které bude mít potenciál aktivizovat své příjemce. V této části práce se budeme věnovat tomu, co to znamená aktivizovat a jak toho dosáhnout. Naším cílem nebude popsat způsob a fungování virálních médií ani jiných politicky angažovaných projektů, budeme se pokoušet o dekonstrukci ideálního příjemce, formy a jejich propojení, snahou o vytvoření co nejsilnějšího konceptu propagace tohoto tématu. Výstupem této části pak bude jak doporučení pro praktický postup při tvorbě produktu bakalářské práce, tak i obecnější rámování celého konceptu, do kterého by mělo být toto video zasazeno.

Zadání

Výše zmiňované elity (politici a úředníci) nemusí chápat potřeby a touhy lidí z okolí plánovaných výstaveb, přestože jsou za to placeni a voleni právě za tímto účelem. Zářným příkladem této jejich „ignorace“ budiž nedávné zbourání domu v Kamenné kolonii, které se protistraně jeví jako nezákonné. Utopickým cílem našeho zadání by tedy mělo být vytvořit takovou politickou reprezentaci, která by plnila vše dle naší vůle. Tento utopismus však sklouzává k prostému fašismu a totalitě většiny a především, obírá nás o zásadní část našich životů – o proces snažení se něčeho dosáhnout. Cílem by tedy mělo být (samozřejmě) ovlivnit politickou reprezentaci (to je však pouze vedlejší produkt), a především přesvědčit občany aby sami přijali tento boj za svůj. Nikoli pouze boj za ergonomičtější město, ale především za slušnou a spravedlivou společnost.

Řešení

Nejprve malá vsuvka o svobodnosti demokratické společnosti, demokratizačním a nivelizačním potenciálu digitálních médií a nároku těch, kteří je ovládají nebo by alespoň měli, na spravedlivé využití nabytých „kouzelných“ schopností. Vezmeme-li za předpoklad, že lidé musejí být vedeni, k tomu či onomu, dostáváme se opět na tenko vrstvu fašizujících tendencí. Naším přesvědčením však je, že tento cíl je správný a náš boj za tento spravedlivý cíl je tedy a priori dobrý. Budeme tedy lidi navádět v nejlepším vědomí a svědomí a presentovat naši a pouze naši pravdu tak, jak jí věříme.

Tento příklad nám jasně ukazuje, že tento (stejně jako každý jiný) spor, je otázkou postojů znesvářených stran. Identifikace těchto hráčů je proto klíčovým faktorem v procesu dalšího působení. Těmito hráči jsou jak občané na něž je produkt cílen, tak i zástupci politických a úřednických elit. Ti musí být jako veřejné osoby činěny odpovědnými za svá rozhodnutí a podporováni v aktivitě žádoucím směrem. Tohoto efektu bude nejlépe dosaženo přímým masovým působením na tyto elity. Takto definovaná situace vyžaduje vyslání silného impulzu široké veřejnosti. Efekt však nesmí být krátkodobý – dobu trvání a sílou efektu by měla být hodnocena efektivita dosahování stanoveného cíle. Zároveň je podstatné si uvědomit, že aktivizace může dosahovat různých úrovní. Od uvědomění si problému, přes porozumění problému, odhodlání se k činu a aktivita samotná (cit).

Co?

Nejprve je nutné se zeptat, co mohou lidé udělat pro staré opuštěné domy? A co by pro ně vůbec měli dělat, neleží-li tyto v jejich bezprostředním akčním rádiu a neovlivňují tak jejich život? Nemůžeme přeci po někom chtít, aby řešil „situaci rozmlácenýho kostela“ v Hroní Dolní. Je zjevné že framing celé této akce musí být postaven na jiných základech než samotná fyzická situace budov. Zde pomůže samotný název práce, který vznikl sice intuitivně, možná právě proto má takovou sílu, Ztracená duše Brna. Apelováním na vyšší princip – onen „duch“ – může přinést kýžený výsledek. Onoho Ducha nemusíme zužovat pouze na ducha Brna. Můžeme ho pojmout jako celospolečenský problém. Problém slušnosti (politiků i občanů), schopnosti a vůle dělat něco pro komunitu (opět jak politici, tak občané), atd. Nutno upozornit, že slovo komunita u nás nemá tak dobré konotace jako například ve Velké Británii. Vhodnější by bylo užít slova jako čtvrť nebo sousedství. I po projekci těchto slov zůstává drobná pachuť v ústech, je tedy zřejmé, že komunitní hodnoty vůbec, nejsou zvláště populární v našem prostředí. Tyto hodnoty jsou však kýžené, bude proto nejlepší je propagovat společně s hodnotami individuálními. Tedy: „Zlepšení vašeho životního prostředí a vašeho okolí,“ by mohl být jedno z hesel. Nebo, „Rozpadající se domy jsou zrcadlem (rozbité) morálky společnosti.“

Byly identifikovány 3 žádoucí (pod)cíle.

  • V první a poslední řadě je třeba získat respektive udržet pozornost publika.
  • Konkrétními kroky v procesu rozhodování o jednotlivých budovách je apel na zastupitele ve věcech urbanistiky a územního plánování. Apel na úřad respektive zastupitele s žádostí o vysvětlení již učiněného kroku je dalším vhodným prostředkem, který však směřuje spíše k prvnímu (obecnému) rámci (slušná a spravedlivá společnost).
  • Další podstatnou aktivitou je aktivní přítomnost v dané lokalitě. Jinak řečeno „vyhnat lidi do ulic“. Nejde však o jednorázové akce protestního charakteru, ale o každodenní pohyb v dané lokalitě – především v místě bydliště – a zájem o toto prostředí.

Koho?

Spodní věková hranice cílové skupiny je relativní. Digitální forma produktu je dnes plně přístupná už žákům základních škol. Pro ně by však musel být vytvořen jiný lehčí více srozumitelný obsah. Snaha o zasažení co nejmladší cílové skupiny je jistě žádoucí, jelikož tato je velice tvárná, náročnost tématu však nedovoluje vytvořit jeden produkt pro všechny věkové skupiny.  V zájmu zjednodušení (zlevnění) postupu k dosažení cíle zadaného pro tuto práci bude za spodní věkovou hranici zvolena adolescence, tedy 15-20 let.

Horní věková hranice nemusí být stanovena tak přísně. Navíc s přibývajícím časem bude digitálně gramotná populace stárnout, a vylučovat jí tak z cílové skupiny by nebylo dobré. Přesto se dá předpokládat, že průměrná věková úroveň příjemce sdělení bude rozmezí 20-25. Jak uvádí Šmahel, penetrace internetu je pro věkovou skupinu 12-30 v průměru 85%, pro věkovou skupinu 30-60 v průměru 50%. Pravděpodobnost zasažení dospělých lidí podle této statistiky až o třetinu nižší. Vezmeme-li v potaz další skutečnosti, jako rodinu, trvalé zaměstnání, aj. můžeme předpokládat výrazně nižší zasažení této skupiny. Má-li tedy dojít k výchovnému efektu, ve snaze po vytvoření silné občanské společnosti, je tedy nejvýhodnější mířit na lidi ve věku 15-30.

Další charakteristiky cílového publika jsou pestré, mají však jeden zásadní jednotící prvek, kterým je příslušnost (ať dočasná či trvalá) k Brnu. Silný emocionální vztah k místu bydliště je společným jmenovatelem, který by měl mít nejvyšší prioritu. Další charakteristikou by měl být positivní vztah k občanské společnosti a snaha (nebo alespoň vnitřní „drive“) zlepšit její stav. Tato podmínka však není nutná, jelikož cílem produktu by mělo být i vychování k těmto vlastnostem.

K čemu?

K čemu tedy navádět příjemce těchto zpráv? K čemu je aktivizovat? Z předešlé kapitoly jasně vyplývá, že první aktivitou je korespondence s politickými a úředními zástupci.  Dobrým příkladem je aktivita Jendy Perly „Necháme si líbit ničení Kamenky?“. V rámci svého apelu dává k dispozici předpřipravený dopis, který je nutno opatřit pouze vlastními iniciály a možno doplnit a odeslat na, rovněž připravené, adresy.

Druhou aktivitu bychom mohli obecně nazvat „Plný občanský a veřejný život aneb zvedli prdel ze židle a ukaž, kdo doopravdy jsi.“  Míra vulgarity a občanskosti pak bude odviset od věku a sociálního postavení příjemců. Podle jednotlivých demografických kohort mohou být šířeny různé variace téže kampaně.

Jak navázat a udržet kontakt s publikem je pravděpodobně největší vědou celého tohoto procesu, nejlepší proto bude, poradit se s odborníky.

Jak?

Jako aspirant na absolvování oboru digitálních médií, budu v této práci považovat právě tato média za nosná a hodná zájmu v rámci tohoto projektu. Nejprve se tedy budeme věnovat jim, následně pak dalším alternativním způsobům presentace.

Kniha Kevina Allena Viral Marketing (…) doporučuje pět zásadních kroků k úspěšné propagaci. Zde podáváme jejich přehled.

  • Sdílejte s lidmi informace hodné šíření. Do listů, které šíříte, vkládejte výsledky průzkumů, informační typy nebo zprávy (report).
  • Usnadněte to lidem. Přidejte tlačítka jako Forward (předat dál), tak aby to lidé mohli lehce sdílet.
  • Vezměte v úvahu spojení s externí marketingovou agenturou nebo alespoň zmiňujte ve svých zprávách, že s někým spolupracujete.
  • Umístěte vaši zprávu na blog nebo mikrostránky, kde bude přístupná masám – nejen vašim přátelům a známým, které máte na mailu.
  • Vyberte ty správné příjemce, přece nechce, aby vaše zprávy zapadly jen kvůli tomu, že se dostanou lidem, kteří jsou ve věku, ve kterém budou ochotni vám odpovědět.

Proces usnadňování je v dnešní době maximálně usnadněn a to prostřednictvím Facebooku. Toto usnadnění by však nemělo být bráno jako jednoznačný positiv. Na jedné straně je pravda, že způsob šíření je až směšně jednoduchý, na straně druhé však tato jednoduchost generuje ohromné množství bezobsažného nebo redundantního obsahu. Tento nedostatek sociálních sítí může být překlenut pouze poctivou prací. A to jak ve fázi přípravy formy a obsahu produktu, tak v následné fázi distribuce. V případě přípravné fáze půjde o zvolení formy správné a vhodné dávkování obsahu. První bod z listu pana Allena se vyjadřuje jasně. Důležitým nástrojem je pak multiplikace komunikačních prostředků. V neposlední řadě pak nesmíme zapomenout, že Facebook není jediným sociálním médiem aktivním v českém prostředí. Zásadní odbornou roli sehrává portál NYX (www.nyx.cz), ze které je možné renderovat kvalitativně odlišnou základnu sympatizantů. Tento efekt je zapříčiněn charakterem této sociální sítě, která je organizována nikoli skrze osobní stránky, nýbrž dle zájmů. U příjemce, který tak narazí na náš produkt, se již dá očekávat určitý zájem o danou tématiku.

Spolupráce je nápad k nezaplacení. Základem dnešního fungování ve virtuálním prostředí je síťování. Nalezení vhodných partnerů je tedy klíčem k úspěšnému vytvoření aktivizačního potenciálu. Vhodnými partnery jsou pak organizace s podobným zaměřením – architektonická/urbanistická platforma (Urbanismus Brno, http://www.urbanismusbrno.cz/);  – organizace s cílem rozvoje občanské společnosti (o. s. Brnění, http://www.osbrneni.cz/, NESEhnutí, www.nesehnuti.cz) . Zajímavým partnerem by mohla být organizace na způsob geocoachingu (ta nabízí platformu pro interakci mezi virtuálním a veřejným prostorem a odpovídá tak perfektně třetímu (pod)cíli; v éře chytrých telefonů vybavených gps, které penetrují nejvíce právě v námi zvolené cílové skupině;  www.geocaching.com, www.geocaching.cz ). Dále pak různé umělecké spolky s podobnými zájmy a potenciálem přitáhnout širší publikum (Kulkol, EAC, aj).

Výraznou podporou bude i konzultace odborníků na virální marketing – jako ideální se jeví lidé z blízkého okolí s podobnými zájmy a návazností na širší brněnskou kulturu – Jenda Perla (social marketing expert u Ogilvy, https://www.facebook.com/SocialMediaManiac ) a Jan Boček (http://www.cliche-brunn.cz/). Virální marketing je definován jako: „Vytváření sdělení o produktu za účelem jejich šíření ústně nebo elektronicky. Elektronická cesta poskytuje tomuto sdělení možnost mnohem rychlejšího rozšiřování a také proto je tato forma charakteristická pro marketing na Internetu. Formou může jít o text, obrázek, prezentaci a zejména o video. Sdělení je šířeno e-mailem a prostřednictvím dalších míst, jako jsou sociální sítě, blogy a diskuze.“ Z filosofie viral marketingu následně vyplývá, že bude-li akce úspěšná, dojde k šíření obsahu „přirozenou cestou“ tzv. word-of-mouth, příjemci ji budou šířit dál sami.

Výsledek

Nejprve budeme uvažovat pouze digitální možnosti. Ty mohou nabývat obrazové, textové, zvukové nebo audio vizuální formy. U jednotlivých forem je pak žádoucí variující míra interaktivity. Jak je této kapitoly zřejmé, nemůže jít pouze o jedno dílo, ale o komplexní kampaň.

Produkt musí sestávat z „nakopávacího“ prostředku – videa, které musí být následováno vhodně dávkovaným obsahem. Veškerý tento obsah by měl být koncentrován na jednom místě, pro tuto funkci by měla sloužit nově založená webová stránka, a následně linkován a embedován na další platformy – profily na výše zmíněných sociálních sítích a na profily partnerů. Tento způsob je nejen vhodný z důvodu přehlednosti a snazší orientace, ale i z důvodu efektivního monitoringu probíhající kampaně.

Linkování druhého stupeň následuje s krátkým časovým odstupem 2-5 dní, podle úspěšnosti penetrace prvního produktu. Druhý stupeň je od začátku kampaně umístěn na webu a tvoří ho rozšířená řada produktů. Přehledný informační text, hloubkový informační text, rozšířená – prémiová verze původního videa, video č. 2. – vhodná animovaná ilustrace daného sociálního problému (toto video by mohlo fungovat i samostatně jako „nakopávací“ prostředek s vyšší výpovědní – informační – hodnotou a bylo by zaměřeno na obecnější rámec (veřejný prostor, slušná společnost).

Tyto dva stupně budou fungovat jako iniciační a mají za cíl získat nejvýznamnější podíl publika. Limitem úspěšnosti této fáze bude řádově desetitisíce zhlédnutí v průběhu nejexponovanějšího týdne (maximálně však 2 týdny po spuštění).  Tímto končí fáze iniciační.

Následuje fáze třetí, která má za cíl udržet publikum a zásobovat ho novými informacemi. Součástí této fáze je dobrý management vlastní webové stránky a linkování nových zajímavých obsahů z jiných než vlastních zdrojů. Těmito zdroji budou partnerské organizace zmiňované výše. Aktuální monitoring oblíbenosti jednotlivých nasdílených obsahů bude dále fungovat jako zdroj informací pro upravení charakteristiky těchto obsahů.

Pro udržení pozornosti ve třetí fázi je ideální zvolit formát mini-seriálu. Jednotlivé díly logicky propojeny místem vzniku mapování jednotlivých opuštěných lokalit a jiných budov se zajímavým osudem může v této fázi nalákat i starší publikum. V souvislost s projednávání Územního plánu města Brna bude zajímavé mapovat i sporné lokality. Periodicita přidávání nových dílů minisérie by měla být minimálně jednou za čtrnáct dní. Jednotlivé nové díly mapující vybraná místa musí vždy uvádět nové souvislosti.  Umělecká koncepce se může proměňovat, opět podle reakcí.

Krátké textové zprávy mapující aktuality a kalendář vybraných zajímavých akcí je vhodným doplňkem pro udržení pozornosti. Možností je i využití krátkých zvukových nahrávek – rozhovorů na vybraná témata týkající se jak urbanistických tak společenských otázek.

Výrazným multiplikačním efektem ve fázi číslo 4 je zapojení interaktivní hry. Ta propojují virtuální prostor s reálným – na konkrétní místa zobrazovaná v jednotlivých videích (možno přidat i další) budou umístěny objekty sběratelského charakteru, návody či nápovědy k rozluštění šifer, apod.  Celá hra bude moderována přes web, který bude vyžadovat registraci účastníka. Obsah hry bude společensky závažný, ovšem podaný veselou formou. Výhrou bude velký úsměv.

Je důležité si uvědomit, že tyto fáze slouží pouze k naplnění prvních dvou úrovní aktivizace – uvědomění a porozumění problému. V průběhu celé kampaně musí webová stránka decentně provokovat publikum k odhodlání – osobní konzultace, účast na akcích ve fyzickém prostoru, textové dokumenty obsahující detailní informace, aj. Stejně tak musí nabízet široké pole možných aktivit. Od dopisových akcí, přes aktivní účast na různých akcích až po zapojení do organizačního rámce. Tyto naplňují druhý (pod)cíl.

Získávání lidí na nejvyšší úrovni aktivizaceje jedním z esenciálních cílů pro dlouhodobé udržení kampaně. Pokud nebudou takoví lidé získáni, je velice pravděpodobné, že penetrace celé koncepce bude mít, po prvotním strmém růstu, klesající tendenci. Tomuto jevu je možné předejít následnou fůzí s jinými projekty nebo oficiálním ukončením projektu s prohlášením, že bylo dosaženo požadovaného cíle.

Nedigitální možnosti zapojení publika

V rámci spolupráce s jednotlivými subjekty se kromě virtuální spolupráce jeví jako neplodnější právě spolupráce na akcích v reálném prostředí. Navázání je možné v několika rovinách, vždy podle zaměření dané partnerské organizace (architektonické přednášky, vycházky, umělecké výstavy, dobrovolnické programy, případně protestní akce . Zajímavou variantou se pak jeví propojování těchto skupin. Multiplikační efekt setkání tohoto typu bude mít nejvýraznější úspěch co se týče množství positivních ohlasů od publika.

Shrnutí

Dokumentace produktové části

Ve třetí části práce se budu zabývat vlastním produktem. Začneme definicí produktu, tak jak vychází z předchozí kapitoly. Následně se budeme věnovat podobným produktům již vytvořeným, a to jak žánrově tak i formálně a obsahově. Z těchto inspirací bude v další kapitole sestaven můj vlastní produkt, definujeme žánr, scénář a technické nároky. Poté se budeme věnovat samotné produkci díla, postupu jeho tvorby.

Produkt

V předchozí kapitole jsme načrtli komplexní řešení aktivizačního procesu. V rámci této diplomové práce se, z důvodu ekonomičnosti, zaměříme pouze na jediný bod první fáze. Tím bude tzv. „nakopávací“ video. Zadání nabízí dvě formy, první – rychlé, zábavné, vtipné; nebo druhé – delší, více informační.

Obsahem videa musí být místo, které právě přichází o duši. Právě ono rozpadající se místo, vytvoří nejlepší kulisu tomuto produktu. Zvídavost je klíčovou emocí, kterou musí video provokovat. První video by mělo nalákat ke zhlédnutí druhého, musí mít tedy otevřený konec, musí být dobrodružné a klást otázku, „Co se stalo?/ stane?“. Druhé video Odpovídá na tuto otázku a z části nabízí i odpověď na otázku, „Proč?“. Plná odpověď je pak dostupná podle plánu kampaně.

První video

Druhé video

Inspirace

Lokace

Z mnoha lokací, kterými Brno oplývá, byl nakonec vybrán objekt na ulici Spolkové. Tento objekt má dlouhou tradici a sehrál v brněnském (i celostátním) kontextu významnou roli. Jelikož je tato historie zásadním článkem v konstrukci druhého videa, je třeba ji představit.

Objekt se nachází v městské části Zábrdovice. „Na konci osmnáctého století se v Zábrdovicích rozvinula průmyslová výroba, převážně textilní; zvláště od roku 1782. Tehdy řeku Svitavu překlenul pevný kamenný most. Původně zemědělská obec se začala měnit na průmyslové předměstí Brna, do kterého se přistěhovalo mnoho dělníků zaměstnaných v továrnách. Po regulaci Svitavy v letech 1847 — 1850 se rozšířila zástavba ploch při obou mostech i mezi zábrdovickým Cejlem a řekou. Vznikaly zde továrny i průmyslové podniky a Zábrdovice tak zásadně změnily svůj vzhled. Tehdy vznikl v zábrdovické Jusově ulici (Jusagasse) spolkový Dělnický dům. Ulice byla pojmenována v letech 1895—1918 po Wenzelovi Jusovi, majiteli barvírny a členovi městské rady. Později se jmenovala Marxova (Marxgasse) a po roce 1991 Spolková ulice. Zábrdovické katastrální území prošlo mnoha změnami od doby, kdy bylo „ostrovem“ mezi rameny řeky Svitavy. V roce 1850 se Zábrdovice spojily s Brnem jako katastrální obec. V nynější době jsou Zábrdovice součástí městské části Brno-střed.“

Z encyklopedie města brna vyplývá, že spolkový dělnický dům byl založen roku 1897. Z archivu dále vyplývá že,  „27. října 1901 byl založen “První spolek esperantistů v Brně” (Unua societo de aŭstraj esperantistoj en Brno, tedy první oficiální spolek esperantistů v tehdejším Rakousku (v uherské části říše vznikl v témže roce podobný spolek v Budapešti). Sídlem spolku byl Dělnický dům na Jůzově ulici č. 8 (později Dělnická, Marxova, nyní Spolková) a prvním předsedou se stal známý novinář a volnomyšlenkář Karel Pelant (1874-1925), který v následujícím roce založil také Klub esperantistů v Praze, kam se přestěhoval(…)“

Žil zde Josef Hybeš, „Organizátor tzv. sjednocovacího lužáneckého sjezdu Českoslovanské sociální demokracie v Brně 1887. Zakladatel Spolku pro stavbu zdravých a laciných obydlí (1907). Organizátor dělnických textiláckých stávek na Brněnsku. “Všeobecně oblíbený a vážený zdejší občan” – takto charakterizován v nekrologu městské brněnské rady.”

Již od roku 1911 zde fungoval Lidový Biograf. Jeho název vtipně varioval až k LidoBio. Zajímavostí je zachovaný program.

Zásadní historickou roli (alespoň v očích minulého režimu) sehrál tento dům jako místo, kde byl domě utvořen a agitační výbor Rudé odborové internacionály dne 25.6.1922, která byla základem pro vznik rudých odborů. Zajímavostí je, že do roku 2006 byla na domě umístěna památná deska připomínající toto výročí. Dnes tato deska chybí. Dá se předpokládat, že její železné torzo skončilo ve sběrných surovinách.

Dne 23. března 1924 „proběhla v Brně v Dělnickém domě na Marxově ulici (dnes Spolková) ustavující schůze Brněnského Devětsilu. Vznikl sice již v prosinci 1923, jenže Zemská správa politická v Brně odmítla toto umělecké sdružení povolit z důvodů neúplných stanov. Brněnský Devětsil vznikl z podnětu Artuše Černíka a Jaroslava B. Svrčka, kteří v té době pracovali v redakci Rovnosti. Jako první předseda byl zvolen Bedřich Václavek, místopředseda pak Václav Naxera. Činnost Brněnského Devětsilu ustala po přenesení redakce našeho prvního uměleckého časopisu s mezinárodním ohlasem, revue Pásmo, z Brna do Prahy a po odchodu A. Černíka a F. Halase. Sdružení samotné zaniklo 23. června 1927.“

Z doby druhé světové války nebyly nalezeny žádné záznamy, dá se však předpokládat, že toto zařízení fungovalo bez přerušení. Záhy po válce, roku 1946,  se zde konal přátelský šachový turnaj, předzvěst šílené mocenské hry Sovětského Svazu. Zápas byl sehrán ve čtvrtek 28. března a v pátek 29. března v Dělnickém domě na Marxově (dnes Spolkové) ul. č. 8. První den se hrálo od 17 – 22 hod., v pátek byl začátek již ve 13

hodin. Příznačné je, že po změně meziválečného názvu ulice – Dělnická, na protektorátní Marxgasse  (Marxova), zůstal tento název i po celou dobu komunistické totality.

V průběhu následujících 40ti let socialismu byl tento objekt kulturním centrem v srdci dělnické čtvrti. Byl proto řádně exponován a navštěvován hojnými davy. Z osobních rozhovorů se staršími lidmi bylo vyslechnuto, že se zde konaly plesy, taneční i koncerty Karla Gotta. Žádné konkrétní záznamy z té doby však nalezeny nebyly.

Po revoluci roku 1989 se z tohoto objektu stává centrum alternativní kultury. V krátkém sledu se zde vystřídal rockový klub Harlem, který byl „byl po několik sezón hlavním útočištěm brněnské undergroundové scény.“ Následuje klub Šedá Litina, ani ten není v médiích dvakrát protěžován.

Zásadní roli však sehrává následující provoz, klub TetraHydroCulture. Ten je aktivní na přelomu tisíciletí, od roku 1998 sahají záznamy až do roku 2003. Následuje jejich přehled.

16. 6. 1998

„Jsem velmi rád, že mohu napsat článek o qualitní cultúře a zároveň udělat malou reklamu: Až budete v Brně, rozhodně neopomeňte navštíviti “Tetra Hydro Club” na ulici Spolkové v Brně – Bronxu. Je to totíš asi jediné místo, kde se OPRAVDU a ČASTO něco děje. V ostatních clubech (dá-li se to tak nazvat, většina bývalých klubů se totiž postupně mění v normální hospody, kde se jednou za pár tejdnů dělá hauspárty popř. ouejzispárty etc.) naleznete tak nanejvejš něco na způsob Rockování s Jiřím Černým nebo Bítls Rivájvl Bend, prostě akce, na který přijde dost mozků, co se chtěj jenom vožrat a vo tu muziku jim zas až tak nejde.

V T. H. C. (ne, ta zkratka vám opravdu nic nepřipomíná) naproti tomu najdete progresivní rockovou, jazzovou i elektronickou hudbu prokládanou hardcorem a punkem, někdy i divadlem a poslechovými nebo výtvarnými akcemi. Jistě, najdou se tam i neuvěřitelné shity jako fšude, ale mezi tím obrovským množstvím je vážně možnost výběru.

Ceny koncertů jsou vpravdě lidové. Když prostě NEMÁTE, pustí vás tam někdy i se slevou. Hmmm, dá se tam dostat i zadarmo …, ale, prosím vás, radši plaťte. Byl bych opravdu nerad, kdyby tenhle club zkrachoval.“

Na přelomu tisíciletí vše napovídá tomu, že onomu krachu nic nehrozí. Tehdejšímu provozovatli Jiřímu K.  se daří získávat podporu ze zahraničí a organizovat alternativní festivaly Under Plunder. Tato akce dokázala vyvolat mimořádný ohlas a je informačně nejbohatším zdrojem, který byl nalezen. Následuje několik článků:

„THC je nejen hudební klub Brno – TetraHydroClub je momentálně nepřístupný, ale festivalem Under Plunder otevře novou sezonu. Provozovatel prostor bývalého kulturního domu na Marxově se netají velkými plány.

“K provozu samotného klubu se postupně připojují další aktivity,” tvrdí Jiří Klestil. Místnosti v druhém patře, které sloužily jako ubytovna, se změnily v centrum volného času. “Fungují spíše jako dílny, výtvarné, divadelní. Před prázdninami slušně fungovala dětská odpoledne, která vedli externí lektoři nebo samy maminky,” popisoval Klestil. Jak dodal, snem centra je vytvoření počítačového kroužku. “Některé děti se stále k počítačům natož internetu nedostanou,” vysvětlil.

Příklon klubu k taneční muzice dokazuje i vlastní THC soundsystem. “Počet dýdžejů a spolupracovníků není stálý, kdo může jede,” říká se smíchem Klestil. Soundsystem mohli nedávno slyšet kupříkladu návštěvníci festivalu Boskovice. “O taneční muzice se toho pořád mnoho neví a sound system může vzbuzovat dojem podivných lidí, podle většiny lidí permanentně pod drogama. Což samozřejmě není pravda, je to lepší než sedět v hospodě,” říká Jiří Klestil.

Finance shání THC různě. “Od holandské strany, malých sponzorů až po granty,” osvětluje majitel. Další informace najdou zájemci na adrese http://club.thcnet.cz/.“

„Poslední zbytky brněnského undergroundu se posledních několik let až na pár výjimek sousřeďují kolem lidí okolo Tetra Hydro Clubu. Každoroční “největší” přehlídkou pak bývá na konci prázdin festival Under Plunder.

Kdo si pamatuje jeho začátky, jistě si všiml velkého hudebního vývoje, který festival prodělal. A nejen on, celý THClub je poslední dobou jaksi hozen do psytrencova. Bohužel stejný posun nepostihl i návštěvníky a tak většina akcí zde konší spíš jako posezení přátelů než nějaká masivnější party , jak jsme je zde znaly z dřívějška.

V místě, kde neběží čas, vše začíná později. Nejinak tomu bylo i nyní. Ke zkrácení čekání jsme se usadili na zahradě v čajovně s reggae hudbou. Mírně nás sice iritoval téměř nefunkční bar (hlavně pivo neteklo :)“

Krátce před začátkem spravedlivé Váky proti teroru tak získává klub dobroé jméno.

Původně společenské centrum Marxova, později rockový Harlem, nyní v podstatě jediný opravdový klub v Brně. Otevřen od roku 1997, prošel několika rekonstrukcemi, poslední otevření v únoru 2000. Bar s posezením, taneční parket, tichý chill-out, zahrada, internet zdarma, vlastní THC Sound System. Od září 2000 spolupráce na programu s brněnskými agenturami – pravidelné sobotní rezidentní večery všech stylů a žánrů. Alternativní program, promítání, koncerty, dětské dny a v neposlední řadě každoroční festival Under Plunder.

30.09.2001

Troll – flashback interview

„. And we also hope, that the

guys from Tetra Hydro Club at Brno (small group in a BIG house), where the

first party took place, will be able to run the whoole fu**ing building

and to keep it, because it’s a perfect place for everything, maybe it needs

more advertising to attract people – the audience seems quite open-minded…“

6/10/2002

Nacisté “osvobozovali” Brno (Naše rodina, roč. 34, vol 24.)

„Pro velkou část mladých antifašistů začala brněnská akce o den dřív. Alternativní klub Tetra Hydro Club (THC), který sídlí přímo v srdci místního romského gheta, pořádala koncert spojený s jiným českým a moravským zvykem, s pálením čarodějnic. Nejméně čtvrtina demonstrantů, zejména přespolních, byla na čarodějnické oslavě v THC. Takzvaní extrémisté si na dvoře budovy házeli umělohmotným talířem spolu s romskými děcky z okolí a nic nenaznačovala, že o den později bude demonstrace, kterou televizní stanice představí téměř jako pouliční boje.“

2003

Podpora holandskeho Anne Maria Fondu ve výši 1000€ pro THC

http://www.amf.nl/index.php?option=com_content&task=view&id=21&Itemid=34

Tolik k výkvětu uvadlé Brněnské alternativní klubové scény. Podívejme se nyní na další zajímavé odkazy, které napovídají o pomalém úpadku tohoto místa a záměrech jeho majitelů. Přesně tak jak je popsáno v druhé kapitole, dochází postupně k omezování provozu a likvidaci jednotlivých částí objektu. V roce 2005 došlo k následujícímu incidentu. „Několik zdravých stoletých stromů, v nejkrásnější zahradě na území brněnského centra, bylo bezohledným způsobem zničeno.“ Bez povolení odporu životního prostředí bylo zneškodněno několik stromů, které měly být pouze prořezány. Torza těchto stromů stále stojí v zahradě a naznačují, jak dlouho už je o osudu objektu rozhodnuto. V rámci řízení o územním rozhodnutí, které právě prbíhá, je otázka zeleně konstatována následovně. „Návrh stavby nezahrnuje žádné odstranění zeleně z ulice Spolkové (žádná se zde nenachází). Na pozemku investora č. 53 se nachází náletová zeleň, jejíž odstranění je nutné pro umožnění zástavby v uliční frontě. Vnitroblok objektu bude dle platného ÚPmB upraven a zazeleněn, tak, aby mohl sloužit pro rekreaci nových obyvatel.“

Námitky podané zúčastněnými stranami byly v plném znění zamítnuty. V řízení se jedná o dostavbu objektu v plné chodníkové linii. To v podstatě znamená, že dojde k zastavění proluky. Zajímavým bodem však zůstává ponechání kulturního domu ve vnitrobloku. Přes všechny obtíže postupuje schvalovací proces kupředu a prozatímní stanovisko Odboru stavebního a investičního, je slovy paní Ing. Jitky Pokorové, následující:„V daném případě stavba nemůže být plně v souladu s ÚPmB, neboť nelze splnit oba výše uvedené regulativy současně. Proto stavební úřad posuzoval stavbu tak, že se sice jedná o přístavbu, ale současně o dostavbu proluky a to velice citlivým architektonickým a výtvarným řešením. Na dostavby proluk se výše uvedená změna regulativu vydaná Opatřením obecné povahy statutárního města Brna č. 6 nevztahuje, tudíž stavební úřad konstatuje, že navržená stavba je v souladu s ÚPmB.“

Vyjádření žádného z orgánů činných v tomto řízení, který by měl zájem na ochraně této památky, není dostupné.

Poslední zajímavostí je, že v již zpustlém objektu stále sídlí několik! Firem, které jsou v stále v konkurzním řízení. Jsou jimi: Rekon s.r.o., Reset management s.r.o. a Beta 2000.

Z pohnuté historie tohoto objektu můžeme nasát spoustu inspirace. Věci, které nesmí ve výsledném produktu chybět, jsou následující:

  • báseň Devětsilu
  • vyjádření paní Ing. Jitky Pokorové z Odboru stavebního a investičního
  • vyjádření ministerstva kultury nebo památkářů
  • vyjádření provozovatele klubu THC, pana Jiřího K.
  • vyjádření pana Ing. Josefa Bauera, majitele investiční firmy
  • rudá vlajka vlající na střeše
  • klasická, rocková, elektronická hudba jako podkres
  • šachové figurky

Inspirace

Inspiraci pro natočení filmu o vytrácející se duši města musíme hledat na několika místech. Kvůli tomuto pátrání byl samotný koncept inspirace rozdělen na tři části, první se ptá po „ztracenosti“, druhá se ptá po „duši“, a třetí se ptá po „městě“.

Pro první dimenzi inspirace byly identifikovány dva produkty. Oba jsou z produkce České televize. Prvním z nich je 13. Komnata. Lidský rozměr každého příběhu je nosným prvkem v audiovizuální tvorbě. Inspirován tímto pořadem vydal jsem se hledat člověka spojeného s touto budovou. Štěstí mi přálo a přesto že tomu je již deset let našel jsem kontakty, kteří pamatují nejlepší léta brněnské klubové scény. Z vyprávění o klubu THC a jeho době jsem zjistil, že jeho bývalý šéf (říkejme mu prozatím pan Karel) má za sebou docela zajímavou životní cestu. Tyto informace jsou pouze z jednoho zdroje a tak, jako správný žurnalista, je nebudu šířit. K ověření těchto informací jsem zkoušel všechny dostupné digitální zdroje a musím naznat, že internet v tomto případě selhává na plné čáře. Stejně tak virtuální sociální sítě. Po pár telefonátech mi bylo jasné, že pana Karla jen tak neseženu. Na firmě, kterou dle výpisu z Obchodního rejstříku vlastní, ho neznají. V domě ve kterém roky pracoval, ho též neznají. Přátelé? Kamarádi? Facebook? Nikoli. Poslední mediální výstup s jeho osobou je datován v roce 2008, kde se z guru alternativní brněnské scény rázem mění na zarytého milovníka kávy. Ptám se tedy svých kontaktů z kavárenského podsvětí. Netuší nic, jeho jméno nikdy neslyšeli. Nezbylo než vstát od stolu a jít zvídat do ulic. Přeskočíme několik nudných dní pátrání a dojdeme k nakonec k jeho telefonnímu číslu. Vzrušení je v ten moment srdcervoucí. Tak dlouho jsem tohoto člověka hledal, a když jsem ho našel, bylo to jako vánoce.

V telefonu zněl příjemně. Na akci, která se shodou okolností konala ten den na místě, kde se tak rád a dlouho pohyboval, jsem ho zval vehementně. Přislíbil účast na 90%, nepřišel. S veškerou filmařskou výbavou jsem se tedy potácel Brněnským Bronxem, jen abych došel zajímavého poznání.

Akce, kterou uspořádal umělecký kolektiv zmiňovaný výše, který se profiluje jako autonomistický, ne-li rovnou anarchistický jsem přišel skvěle naladěn. To jsem ještě čekal, že by se pan Karel mohl objevit. To že se neobjevil je jedna věc, prožitek z vlastní kulturní akce v polorozpadlém domě uprostřed Brněnského ghetta je věc jiná. Jedním sloven dechberoucí. Principem uměleckého kolektivu není poškozovat, ale zpřístupňovat. Volný vstup z ulice do budovy bývalého kulturního domu byl decentně odšroubován tak, aby se zpětně umístit. Cesta na hlavní „stage“ byla vyčištěna, lemována svíčkami, které byly rozsvíceny, až se setmělo, schodky postavené z kusů cihel a starých dveří a prosekaná vesta džunglí zahrady. Takto připravenou ilegální akci jsem ještě neviděl. Uvnitř v bývalé tělocvičně byly stoly obloženy chutným vegetariánským jídlem, ovocem a dvěma soudky vína. Vše bylo zdarma. Nikoli dobročinnost, ale redukce výrobních nákladů. Veškeré suroviny na přípravu jídla byly získány procesem tzv. dumpsteringu, což je opak hanlivého bufeťáctví.

Jídlo neskažené ovšem prošlé, zelenina či ovoce odložené, takové, které by se již neprodalo raděěji putuje do odpadkových košů. Člověk pak nemůže nesympatizovat s organizací jako je Food not Bombs. Jejich iniciative je popsána následovně:

Food not Bombs (FNB) je anarchistická iniciativa, jejíž dobrovolníci už od roku 1988 pracují v městských parcích, na ulicích a v jídelnách. Desítky aktivních skupin v USA, Kanadě a Evropě se věnují podávání bezplatné vegetariánské stravy. Je to pozitivní forma protestu proti stálému financování pokusů s novými zbraněmi, vedle rozrůstajícího se hladu a zvětšujícímu se počtu bezdomovců. Aktivisté FNB jsou přesvědčeni, že společnost založená na kapitalistickém systému si lidského života cení méně, než materiálního bohatství.

Iniciativa má své kořeny ve známé kampani proti otevření atomové elektrárny v Seabrook v Nové Anglii. Základní zásady, spojující všechny skupiny tvořící organizaci jsou: úplná rezignace na používání násilí, nediskriminování nikoho v přístupu k rozdávané stravě a skupinové rozhodování koncenzem umožňující nezavádět do organizace elementy hierarchie. Každá skupina má právo na vlastní výklad těchto zásad, podle svých lokálních podmínek, jelikož neexistuje centrální řízení ani vedoucí pracovníci, každý člověk může navrhovat nové způsoby řešení problémů a způsobů jednání.

Většina času zasvěceného práci se využívá na bezplatné získávání jídla ze všech možných zdrojů: z velkých skladů, obchodů se zdravou výživou, pekáren a jiných míst, ve kterých se z různých důvodů nepovoluje jeho prodej. Kdyby nebylo aktivistů z FNB, tyto potraviny by byly vyhozeny na smetiště. Z takto získaných surovin se připravuje výživná strava. Hotové jídlo se rozdává na místech, kde se shromažďují lidé, kteří je mohou potřebovat. Tato forma „recyklace jídla“ zjevně dokazuje, že příčina hladu není v nedostatku potravin, ale v neschopnosti distribuce – dennodenně se vyhazuje z úplně nesmyslných důvodů takové množství stravy, které by dokázalo uživit mnoho hladovějících.

Největším šokem však byly romské děti, které přišli. Nečekejte romantiku, naběhla totiž banda skoro-adolescentních dětí, ze kterých táhl toluen na sto honů, nahrnuli se ke stolům, jídlo jen nevonělo, ani ovoce, po čem však šli, bylo víno. Apatičtí sympatizanti anarchistů, kteří se možná rádi schovávají za prohlášení dělej si, co chceš, a nech dělat ostatní to stejné,  zřejmě nepochopili, o co jde a nechali sfetovanou omladinu popíjet. Jedna mladá slečna jim to zatrhla, kupodivu poslechli a mě došlo, že oni ti cikáni nadělají sposta hluku, ale jen proto, že stydlivý čech nemá odvahu se jim postavit a stát si za svým.  Ať anarchista nebo běžný občan, to co této společnosti chybí je jasné vědomí hranic svobody. Svoboda neznamená, že každý může dělat, co chce. Svoboda znamená naučit se respektovat ostatní a umět i ostatní usměrňovat. Nebojovat s nimi holýma rukama, ale argumenty, tak aby bylo dosaženo shody. Nejvyšší ctností pak bude umět naslouchat ostatním a zbavit se nadvlády svých pudů.

A když se mladí a veselí Romové chopili hudebních nástrojů, odešla většina bílých do zahrady. Podroušení Romové mají totiž asi takový hudební vkus, jako podroušení bílí. Otřesný.

Technické příprava

Žánr

Scénář

Technika

Produkce

Diskuze

Závěr

Literatura

Disman, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele.Praha: Karolinum.

Hamnett, Chris. 2003. „Gentrification and the Middle-class Remaking of Inner

London, 1961 – 2001“. Urban Studies 40 (12): 2401 – 2426.

Janouch, Viktor. 2010. Internetový marketing : prosad’te se na webu a sociálních sítích. Brno: Computer Press.

Keller, Jan. 2010. Tři sociální světy: sociální struktura postindustriální společnosti. Praha: SLON.

Smith , Neil. 1996. The New Urban Frontier: Gentrification and the Revanchist City.

London: Rutledge.

Internetové zdroje

Acid. 2006. Konec nejstaršího pavlačáku v Brně. http://www.brnoinfo.cz/clanek/564/konec-nejstarsiho-pavlacaku-v-brne/ (20.5.2011)

Allen, Kevin. 2008. Viral Marketing 100 Success Secrets- Secret Strategies, Buzz Marketing Tips and Tricks, and Interactive Marketing: 100 Simple Online Campaign Principles.Lulu.  http://books.google.com/books?id=5an3SepahFcC&pg=PA46&dq=social+marketing+tips&hl=cs&ei=LuzYTe2OD4GYOs2DqeEP&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=5&ved=0CEMQ6AEwBA#v=onepage&q&f=false (22.5.2011)

Annual report – FOUNDATION AND CENTER FOR CONTEMPORARY ARTS – PRAGUE. 1999.  http://www.fcca.cz/shared/pdfs/CCA-AnnualRep1999en.pdf (22.5.2011)

Co to je Food Not Bombs (nedatováno) http://www.food-not-bombs.cz/co-je-food-not-bombs (23.5.2011)

Co je to anarchismus. 2007. http://www.lenina.estranky.cz/clanky/anarchizmus/co-je-to-anarchismus.html (23.5.2011)

Dobiášová, Markéty – Sehnalová, Lucie. 20.12.2010.  Dům na Václavském náměstí na odstřel. http://www.ct24.cz/vysilani/2010/12/20/1142743803-210452801240049-21:35-reporteri-ct/2/ (20.5.2011)

Encyklopedie Brna – dělnický dům. 5.11.2008. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=778 (22.5.2011)

Encyklopedie Brna – Hybeš 24.4.2011. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=120 (22.5.2011)

Encykolpedie Brna – Rudá odborová internacionála 5.11.2008 http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=361 (22.5.2011)

Evropská úmluva o ochraně architektonického dědictví (vyhlášena sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 73/2000 Sb.m.s. 2000.  http://www.esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?DR=SB&CP=2000m073 (20.5.2011)

Friedmannová, Halka. 2001. „ Under Plunder jde vstříc novinkám“.  http://kultura.idnes.cz/under-plunder-jde-vstric-novinkam-dr5-/show_aktual.aspx?c=A010829_160933_brno_kultura_dmk (22.5.2011)

Gromica, Adam. 29.8.2008. Ochrana potenciálních kulturních památek před jejich pravomocným prohlášením za kulturní památku. http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-potencialnich-kulturnich-pamatek-pred-jejich-pravomocnym-prohlasenim-za-kulturni-pamatku-55135.html  (20.5.2011)

Historie klubu Mercy. (nedatováno) http://www.mersey.cz/-Mersey-club- (22.5.2011)

https://praha.squat.net/ 2009. Text info letáčku. https://praha.squat.net/?p=694 (22.5.2011)

Ihned.cz. 20.3.2011 Tam, kde se kalila ocel, bude kulturní centrum. Začíná rekonstrukce vítkovických vysokých pecí. http://m.ihned.cz/c4-10102850-51282850-700000_pdadetail-tam-kde-se-kalila-ocel-bude-kulturni-centrum-zacina-rekonstrukce-vitkovickych-vysokych-peci (20.5.2011)

Kafélanka – tajemná místa v Brně. 2010. http://kafelanka.wz.cz/index/index.php (20.5.2011)

Lidový biograf. 2011 http://www.phil.muni.cz/filmovebrno/?id=271&src=1 (22.5.2011)

Literka, informační zpravodaj Památníku písemnictví na Moravě. III.2011 . Rajhrad: Muzeum Brněnska. roč.5., vol. 3., http://rajhrad.muzeumbrnenska.cz/user_files/0_literka-brezen-2011.pdf (22.5.2011)

Město: na prodej. 30.12.2009 http://mestonaprodej.wordpress.com/2009/12/30/gentrifikace-kreativni-destrukce-kreativity/ (20.5.2011)

Mulholland, Tara. 10.11.2006. From street to gallery, the pochoir artist arrives – Culture – International Herald Tribune http://www.nytimes.com/2006/11/10/arts/10iht-pochoir.3482541.html (22.5.2011)

MVCR – obecný zájem. 2010. http://www.mvcr.cz/clanek/faq-vymezeni-pojmu-co-se-rozumi-pod-pojmem-obstaravani-veci-obecneho-zajmu.aspx (22.5.2011)

Perla, Jenda. 20.5.2011. Necháme si líbit ničení Kamenky? (22.5.2011)

Šmahel, David. 10.3.2010. Internet v ČR: za světem zaostáváme! http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/david-smahel.php?itemid=9181 (22.5.2011)

Spěšný, Jan. 18.5.2011. Radnice na černo zbourala dům v Kamenné kolonii. http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/radnice-na-cerno-zbourala-dum-v-kamenne-kolonii.html (22.5.2011)

Staňková, Eva. 25.3.2005. Dalo se z původního areálu Vaňkovky zachránit víc? http://www.estav.cz/zpravy/clanek109.asp (20.5.2011)

STU/04/0901254/000/010. 2010. http://www.sever.brno.cz/create_file.php?id=3214&lang=1 (22.5.2011)

T.H.C. Brno. 16. 6. 1998. http://members.tripod.com/pf_cz/pf5/thc.htm  (22.5.2011)

UNDER PLUNDER.  2001. http://www.rave.cz/fotky/705/under-plunder-part-1-day-1/ (22.5.2011)

UNDER PLUNDER FESTIVAL. 2001. http://musiclife.cz/party/9080/?open=531 (22.5.2011)

Vrána, Karel. 6.12.2010. Barokní pivovar v Roudnici stále nemá střechu a chátrá. http://www.ct24.cz/vysilani/2010/12/06/1142743803-210452801240047-21:40-reporteri-ct/2/ (20.5.2011)

Vzpomínka na velmistra Smyslova. (nedatováno) http://www.chess.cz/kraje/jmss/data/jmss_document/filePath2212.pdf (22.5.2011)

Zábrdovice (Obrowitz) (nedatováno) http://home.tiscali.cz/foto3/Historie/Zabrdovice/Zabrdovice.htm (22.5.2011)

Zahrada Společenského centra Spolková 8. 2005. http://www.informacezbrna.cz/clanky/spolecnost/jo-brno-sever-378.html (22.5.2011)

Založení prvního Spolku esperantistů v Brně. 26.10.2006 http://www.ebrno.info/docs/Brno/Zalozeni-prvniho-Spolku-esperantistu-v-Brne/13202/doc.html (22.5.2011)

Přílohy

Obrázek 1-4.:  kulturák za časů císařpána.

Obrázek 5.: nástin půdorysu.

Obrázek 6.: foto z festivalu Under Plunder na kterém je patrný relativně zachovalý stav objektu.

Video 1:  (vlastní bakalářský produkt) Lost soul of Brno.

Anotace

The Lost soul of Brno is a unique project. Based on everyday experience with the city as a natural environment and a dense social melting pot it links the fascination with transforming urban environment with cinematographic and post-production skills. There is a video at the core of this final project and there is a deep research on the object of the video. It is one of the ruined houses in the hood that – through its broken structure, hollow windows and dark cellars – reflects upon the current status of our society and our own relation to it.

Ztracená duše Brna je jedinečný projekt. Zakládá se na každodenní zkušenosti s městem jako naším přirozeným životním prostředím a jako místem, kde dochází k velmi intenzivní sociální interakci. Tento závěrečný projekt spojuje fascinaci proměňujícím se městským prostředím s filmařskými a postprodukčními schopnostmi, jichž jsem se na škole učil. Smyslem tohoto bakalářského projektu je vytvořit video, které je podloženo obsáhlým výzkumem, který se týká objektu videa. Je jím jeden z opuštěných polorozpadlých domů, který, skrze svá vymlácená okna, rozpadající se zdi a temné sklepy, reflektuje naši společnost a náš vlastní vztah k ní.

rejstřík

Brno, 13

Facebook, 18

fašizující tendence, 15

Multiplikační efekt, 21

NYX, 18

občanská společnost, 17

pavlačový dům, 11

Squat, 12

street art, 13

urban exploring, 7

Vaňkovka, 10

virální marketing, 19

Zbrojovka, 14